Dynamické vyvážení tří vchodů

   Dobrý den, ještě jsem přemýšlel o vyvážení jednotlivých vchodů. Uvítám Váš komentář k následujícímu způsobu vyvážení:
 1. Pro každý vchod se nainstaluje na vratné potrubí měřič tepla/průtoku a za něj (ve směru proudění) motoricky ovládaný ventil.
 2. Na přívodní i vratné potrubí se nainstalují snímače teploty.
 3. Ventil bude řízen tak, aby rozdíl teplot na přívodním a vratném potrubí nabýval zadanou hodnotu. Přitom se však průtok musí pohybovat v zadaném intervalu.
   Při velkém odběru tepla bude průtok dosahovat maximální hodnoty a rozdíl teplot bude vyšší než zadaný. Při malém odběru tepla bude průtok dosahovat minimální hodnoty a rozdíl teplot bude nižší než zadaný.
   V našem případě by mohl být minimální a maximální průtok pro celý dům 7,5 a 10,5 m3/hod., což vychází 2,5 a 3,5 m3/hod. na vchod. Rozdíl teplot by mohl být 3,5 K (u průtoků vycházím z pozorování stávajících hodnot, u rozdílu teplot z Vašeho odhadu).
   Při maximálním průtoku a zadaném rozdílu teplot mi vychází tepelný výkon 14 kW, při minimálním průtoku a zadaném rozdílu teplot pak 10 kW. Děkuji.
PS. Řešení by bylo nákladné, takže aktuální není. Nicméně pokud by se jím uspořilo 5%, mohlo by se to s rostoucími cenami elektrické energie nakonec vyplatit (pokud jsem zase neudělal nějakou chybu).

   Dobrý den, výpočty se zdají správné.
Nechci ubírat významu na vašem snažení, nájemníci můžou být rádi, že někdo má zájem, ale zdá se mi, že jdete moc do detailu, kde poměr cena / výkon není úplně zajímavý. Je samozřejmě nutné, aby zdroj tepla pracoval v dobrých podmínkách, ale při rostoucích nákladech bych postupoval od nejjednodušších a nejvíce přinášejících opatření dále k nákladnějším a přinášející menší užitek.
 a) Eliminovat úniky tepla (okna, střecha, stavební konstrukce)
 b) Snížit prostorovou teplotu v bytech. „Trenýrková teplota“ není ve světě běžná, tedy pokud vyloučíme jižní státy :-)
 c) Snažit se dosáhnout pro tepelná čerpadla co nejnižší teplotu vratné vody, tj. snažit se topit kontinuálně s co nejnižší teplotou topné vody. Správné průtoky jsou toho základem. Bavit se o vašem řešení, když není provedené základní nastavení pro jednotlivé vchody ztrácí smysl. Předregulace stejně bude muset být kvůli dynamickému tlaku čerpadla i ve vašem řešení. Jako nadstavba dobré, ale to už by měl případně obsáhnout řídicí systém ve strojovně topení, aby regulace topného systému fungovala jako celek.

   Dobrý den, děkuji za komentář. Nevím, co přesně míníte předregulací kvůli dynamickému tlaku čerpadla (předpokládám, že oběhového). Uvažoval jsem tak, že nastavením minimálních a maximálních průtoků bude zajištěno, že OČ bude vždy pracovat v “přípustném” pásmu svých charakteristik. To by se týkalo i dříve diskutovaného případu, kdy jsou nainstalovány na žebříky termostatické hlavice. Při jejich zavření by motoricky řízené ventily zabránily neúměrnému nárůstu dynamického tlaku. Tato moje úvaha je ale nejspíš chybná. Realizovat to sice nebudeme, přesto bych tomu rád dobře rozuměl.
   K navrhovaným opatřením se ještě vrátím. Bodem b) jsem vlastně začínal (snížení topné křivky, úspora asi 15%), ale nespokojenost některých uživatelů, kterým nestačila teplota 23 stupňů, mě přinutila topnou křivku navýšit.
   PS. Realita se výrazně liší od PENB, na který jsem se nedávno díval. Nevím ale, zda má smysl to nějak podrobně analyzovat.

   Dobrý den, pořád se motáme v kruhu. Zkusím to trochu jinak: průtok a teplota topné vody nám zjednodušeně dává topný výkon. Pokud je průtok nízký, tak musíte navýšit teplotu, aby došlo k přenesení stejného výkonu. Průtok je spojen s dynamickým tlakem čerpadla. Na každém rozdvojení jde voda cestou nejmenšího odporu, proto je záhodno „škrtit“ cestu menšího odporu tak, aby voda proudila všude předepsaným průtokem. Dokud neuděláte základní předregulaci dynamického tlaku (průtoku) jednotlivých vchodů (přiškrtit 2 bližší vchody k oběhovému čerpadlu, aby průtok jednotlivými vchody byl stejný, pokud jsou +- stejné), tak nemá cenu pokračovat dále, protože to funguje jen proto, že máte nastaven vysoký dynamický tlak na čerpadle a nejsou otevřeny všechny byty naráz, takže se to tam nějak docpe. Jak se to má provést už jsem vám psal. Kdybych měl naši konverzaci k něčemu přirovnat, tak si vezmu na pomoc mé oblíbené přirovnání k autu. Snažíte se auto teoreticky vylepšit, ale ani na něm nemáte kola.

   Dobrý den, podobné to bylo s cirkulací, kde vyvažovací ventily (ač v projektu byly) nebyly nainstalovány vůbec. V krajních vchodech (strojovnu máme uprostřed domu) se pak muselo odpouštět více vody. Takže věřím, že vyvážení pomůže (a bude pak možné snížit i topnou křivku).


   Dobrý den, soustavu jsem vyvážil dle Vašeho návodu. Rozdíl teplot je teď pro všechny vchody přibližně stejný. Subjektivně to topí lépe, podlaha je stále mírně teplá a pokojová teplota kolísá jen velmi málo (nejsou-li jiné zdroje tepla). Dle projektanta soustavy to je to hlavní a není třeba se tím dále zabývat.
Jak se to však aktuálně chová:
 1) Průtok větví podlahového topení je konstantní (10 m3/hod., což je nejspíš dáno limitním průtokem měřiče tepla). Při nižších nárocích na vytápění pouze klesá rozdíl teplot (nyní v rozmezí asi 1-4 K, což odpovídá asi 10-40 kW).
 2) Téměř po celý den běží jeden kompresor TČ1 v režimu ohřev vody. Pouze ve večerní špičce klesne teplota vody pod dolní mez, zapne druhý kompresor TČ1 a po dosažení horní meze teploty vody se TČ1 vypne.
 3) Po poklesu teploty AN zapne při dosažení spínací hranice stupňů-minut (SM) jeden kompresor TČ2. Ten však pouze zastaví pokles teploty, takže SM dále rychle klesají. Po zapnutí druhého kompresoru TČ2 začne teplota jen pomalu narůstat. Situace se “zlomí” až po zapnutí TČ1 v režimu vytápění, kdy začnou SM narůstat. TČ1 se pak přepne do režimu ohřev vody (i když je teplota vody vyšší než dolní mez) a postupně vypne i TČ2, takže se soustava dostane opět do stavu, kdy běží jeden kompresor TČ1 v režimu ohřev vody.
Moje hypotéza (příliš “silné” OČ podlahovky):
 Ad 1) Průtok větví podlahového topení je příliš velký. Při ohřevu vody je vratná z výměníku výrazně ochlazována vodou z podlahovky, takže teplota vody nemůže dosáhnout horní mez.
 Ad 3) Při ohřevu AN jedním kompresorem TČ2 se neohřívá AN, protože směr proudění je stejný, jako když je TČ2 vypnuté.
Mám se řídit radou projektanta a nechat to, jak to je? Nebo se mám snažit najít způsob, jak přimět soustavu, aby TČ fungovala standardně? Děkuji.

Dobrý den.
 Ad1) Zkuste snížit dynamický tlak čerpadla. Tím snížíte i průtok. Teplotní rozdíl bych viděl raději větší (při „hladové domě“ 5 až 10°C). Po vyvážení je většinou možné tlak čerpadla snížit i o polovinu. Poté se nejspíše provoz celého systému zlepší. Tlak nastavte tak, aby topil i nejvzdálenější byt (hodně uberte a přidávejte až začne topit i ten poslední, to vše při „hladovém“ domě.
 Ad3) Nevidím na této kaskádě nic moc nestandardního. Jen je trochu pomalá, na tak velký odběr, ale pokud to nedělá problém, tak bych to neřešil (výhodnější pro životnost TČ). Po správném nastavení čerpadla se to také upraví.

Navazuje na článek: https://valter.byl.cz/podlahove-vytapeni-bytoveho-domu-zdrojem-tepla-je-tepelne-cerpadlo

   Dobrý den, děkuji za radu. Dle návodu k čerpadlu Wilo Stratos mohu měnit diferenční tlak H (nyní nastaveno na 7,5 m v továrním režimu delta p-v). Znamená snížení dynamického tlaku snížení H? Mám tedy snížit H? Děkuji.

   Dobrý den, ano snižujete H. Teď ještě není taková zima, tak bych začal na 3m. Pište tlak, průtok a teplotní spád v jednotlivých vchodech. Kvůli setrvačnosti podlah měňte jednou za den. Ukončete, případně napište až bude topit i nejvzdálenější byt a teplotní spád bude 5 až 10°C při „hladovém domě“.

Odesílatel: bra@icloud.com